Rakousko, Feldkirch:
Na zastávce u praděda
ukázka z CD EKODOMY II - energeticky chytré bydlení

Titulek svádí k článku o zdvořilostní návštěvě zarostlého starce, ale skutečnost je jiná. Tomuto pradědovi není ještě deset let a přesto svým inovativním pojetím věcí již proslul ve světě. Jde o Caldohaus, první pasivní dům v Rakousku a pravděpodobně i v Evropě. O dynamice nového stavebního trendu svědčí fakt, že v roce 2010 chtějí mít Rakušané téměř každou třetí novostavbu pojatu jako pasivní dům. K tomuto cíli (či zbožnému přání?) je cesta patrně dlouhá, nikoliv však nemožná. Jak se v ten čas budou pasivní domy lišit od svého prapředka v roce 2005 přesně říci neumíme. Tím spíše ale může být k porovnání odlišností a tedy i směru vývoje cenný pohled do kolébky pasivních domů, kde si Caldohaus již v polovině devadesátých let postavil designer Martin Caldonazzi.


Inspirací plachetnice
Dům dokončil již v roce 1996 a rok na to zde otevřel i svůj ateliér. Je grafik a návrhář a s jeho výtvory se také můžeme setkat v oblasti ochrany životního prostředí.
Dům projektoval jeho bratr Richard. Ideu postavit první pasivní dům popisují bratři takto: "Na začátku byl sen - mít komfortní, moderní dům s náklady na energie na úrovni plachetnice." Ekologické stavební materiály, obnovitelné suroviny (např. nepálená hlína pro vnitřní zdi, užití neopracovaného dřeva při vnitřní konstrukci…), regionální řemeslníci, úspory za energii a vysoké pohodlí - to vše bylo přáním investora při stavbě. Horní patro rodinného domu bylo vyčleněno pro bydlení, přízemí je odděleno - tam se pracuje. Důležitým faktorem pro majitele byl při výběru pozemku kromě jižní orientace i výhled na hory, ze kterých čerpá inspiraci pro své nápady.


Technické míry pionýra
Jelikož jde o rakouskou premiéru pasivního domu, který byl vzorem pro četné následovníky, stojí za zastavení i jeho technický popis.
Patrový Caldohaus má užitnou plochu cca 180 metrů čtverečních. Objekt se nachází na jihozápadně orientovaném svahu u obce Feldkirch ve spolkové zemi Vorarlberg v nadmořské výšce 750 m.

Na slovíčko s Martinem Caldonazzim, majitelem prvního pasivního domu

Co bylo v r. 1996 vaší motivací pro stavbu úplně prvního pasivního domu? Zvýšit si kvalitu života a postavit budovu, která by odpovídala našim potřebám bydlení a práce. Respektovat ekologické aspekty s ohledem na budoucnost. A v neposlední řadě také finanční investice a nízké náklady na provoz budovy. To jsou tři zřetele, proč jsem se tehdy takto rozhodl. Jak dlouho jste projekt připravoval? Měl jste obavy jako průkopník? Šest měsíců se plánovalo a dalších šest měsíců se stavělo. Nikdy předtím jsem si žádný pasivní dům neprohlédl, protože tehdy žádný nebyl. Od roku 1987 rostl můj zájem o obnovitelné zdroje energie, byl jsem také u založení pracovní skupiny pro svépomocné kolektory. Přes mého bratra a Energetický institut ve Vorarlbergu jsem se seznámil s principem pasivního domu. Pak mi bylo jasné, že to půjde. Co pro vás bylo obzvláště důležité? Pro mě je podstatným faktorem dobře se cítit. V našem domě bydlí duše mé práce. A duše a tělo patří k sobě, musí se k sobě hodit ve všech úrovních. Christian Morgenstern kdysi řekl: Tělo je tlumočníkem duše do oblasti viditelného. Jsem grafický návrhář a "obraz člověka" se přímo odráží v mé práci. Budova mi nepřímo dává sílu. A ta je vidět na výsledcích mé práce, které slouží lidem.

(vybráno ze serveru: www.oekonews.at)

Energetický koncept domu je založen na minimalizaci ztrát velmi dobrou izolací a pasivních solárních ziscích jižní prosklené stěny. Ty se akumulují do vnitřní zdi z nepálených cihel. Nelze opomenout energetické zisky ze solárních kolektorů. Roční potřeba tepla byla spočítána na 9 kWh na metr čtvereční vytápěné plochy.
Z konstrukčního hlediska je Caldohaus masivní stavbou se spojovacím izolačním systémem U vnějších zdí bylo na cihlovou stěnu o 18 cm přilepeno 35 cm korkové izolace. Na jižní straně se nachází hrázděná konstrukce s předsazenou skleněnou fasádou a začleněnými kolektory. Pro střechu majitel zvolil prefabrikáty se 40 cm izolační celulózy. Veškeré vnitřní zdi jsou z cihel z nepálené hlíny. Okna jsou trojitě zasklena a okenní dutiny vyplňuje plyn Xenon, který vyniká izolačními vlastnostmi.
K dodávkám tepla potřebného k vytápění slouží mechanický systém větrání s rekuperací tepla přes deskový výměník s účinnosti 90 %. Zemní výměník slouží v zimě k předehřívání (v létě k ochlazování) přiváděného vzduchu, kolektory jsou uloženy ve třech větvích přímo pod domem. Čerstvý vzduch se dohřívá přes solární zásobník o 3 000 litrech, a to v tepelném výměníku systému voda-vzduch. O krytí potřeby teplé užitkové vody se starají sluneční kolektory s absorpční plochou 17 m? a stratifikační zásobník na 500 litrů. Vodu může v nouzi dohřát i elektrokotel, ale solární systém to zvládá z nevídaných 80 %.
Stavební náklady činily 19 500 šilinků na metr čtvereční vytápěné plochy. Sluší se dodat, že na inovativní projekt majitel získal dotaci od Mezinárodní energetické agentury a samozřejmě i od příslušné spolkové země.


Závěr po letech: kvalitnější život!
Majitel je se svým unikátem spokojen i po téměř deseti letech bezproblémového provozu. Dal to najevo na prvním setkání obyvatelů pasivních domů, které se konalo 5. března 2005 při veletrhu "Energiesparmesse" ve Welsu. Martin Caldonazzi zde pronesl sice krátký, ale za to velmi přesvědčivý projev. Z něho si lze půjčit i pointu: "Pasivní dům zvýšil kvalitu mého života. A s penězi, které šetřím na vytápění, si naše rodina jednoduše prodlužuje dovolenou..."



Podle zahraničních materiálu zpracoval

Jiří Dvořák lea2@ecn.cz