Rakousko, Linec - solarCity:
Ekosídliště nebývalé komplexnosti
ukázka z CD EKODOMY II - energeticky chytré bydlení

Patrně největší projekt energeticky úsporného bydlení nejblíže českým hranicím mohou zájemci od nás navštívit v rakouském Linci ve čtvrti zvané Pichling.
V roce 1990 došlo linecké zastupitelstvo k názoru, že bude nutné postavit celou novou městskou čtvrť - bydlení v té době hledalo asi 12 000 obyvatel města. A protože to byli zastupitelé zřejmě osvícení a hledící do budoucnosti, rozhodli se, že pojmou veškerou novou výstavbu jako nízkoenergetickou. Během několika let se tak na jižním okraji města začalo klubat na svět rozlehlé ekosídliště s ucelenou koncepcí. Postupně by zde mělo bydlet v 5 000 bytech asi 12 000 lidí, zatím je ale postavena jen první etapa s třinácti stovkami bytů. Z centra města sem dokonce byla postavena zbrusu nová tramvajová trať.


Ucelené řešení
Základní ideou sídliště nazvaného příznačně solarCity je co největší využití sluneční energie a za maximální limit spotřeby tepla na vytápění za rok byla stanovena hodnota jen 44 kWh na metr čtvereční. Všechny domy na sídlišti tudíž dosahují standardu nízkoenergetických staveb, dva z nich jsou dokonce pasivní. Sídliště tvoří bytové domy a řadové rodinné domy, ale vyrostla tu už také škola, mateřská školka, rodinné a kulturní centrum, nákupní centrum a další vymoženosti, které má obytná čtvrť mít. Auta jsou z větší části uklizena na rozlehlém podzemním parkovišti, takže velkou část sídliště tvoří pěší zóna. Bydlet v místě, kde ulice patří chodcům, je velmi příjemný pocit.
Všechny domy jsou kompaktní, orientované na jih, silně izolované, s kvalitními okny, otevřené vůči nízkému zimnímu slunci a chráněné před pronikáním horkých letních paprsků - zkrátka typická solární architektura. Sídliště nicméně nepůsobí jednotvárným dojmem, což je dané i tím, že zde staví celkem 12 bytových družstev. Každé si přitom vybralo jiné architekty a staví trochu jiným způsobem. Většina zdejších domů je družstevních - nezisková družstva si zde za pomoci různých příspěvků postaví domy a pak v nich svým členům pronajímají byty. V Rakousku je těch příspěvků opravdu hodně, zvlášť pro tzv. sociální bydlení, do kterého spadá i výstavba v solarCity. Velkou podporu přitom získávají od vlády Horního Rakouska.
Pro sídliště je typické i další využití solární energie, ať už v podobě fototermických článků na přípravu TUV nebo v podobě fotovoltaických panelů na výrobu elektřiny - některé panely jsou umístěny na střechách, v jiných částech sídliště ale spočívají na samostatných konstrukcích a tvoří např. střechy přístřešků pro auta. Slunce pokryje asi 34 % spotřeby TUV, zbytek dodává teplárna, na kterou je sídliště napojeno. Rovněž vytápění domů je dálkové.
Zajímavé je i nakládání s odpadními vodami. U 88 bytů a školy probíhá pilotní projekt, jehož cílem je ověřit možnosti bezodpadového nakládání s nimi. Šedé vody z koupelen a kuchyně se svádějí do kořenové čistírny odpadních vod a po vyčištění se vypouštějí do potoka. Odpady ze záchodů se ještě dále rozdělují: zvlášť se jímá moč, která se po úpravě užívá jako tekuté hnojivo v zemědělství, a zvlášť fekálie, z nichž se vyrábí kompost. Dešťové vody se nikam neodvádějí, ale důmyslným systémem struh a zasakovacích jam se voda zadržuje na místě a napomáhá tak ke zlepšování mikroklimatu.
Architekti mysleli i na zázemí sídliště. Mezi vlastní zástavbou a volnou krajinou vzniká členitý park, který bude plnit roli jakéhosi filtru. Pro místní děti je příležitostí ke hrám (je docela kopcovitý a tudíž dobrodružný), bude ale sloužit i jako místo procházek či oslav. Rozšířením stávajícího menšího jezera Weikerlsee a úpravou plochy kolem něj do podoby travnaté pláže vznikají další možnosti rekreace. Revitalizace (Rakušané říkají renaturalizace) se dočkal i místní potok Aumühlbach


Ještě dokonalejší pasivní domy
Dva pasivní domy zde postavilo družstvo Giwog, které vlastní na sídlišti celkem šest domů.
Realizovala je v roce 2004 firma gap-solar. V každém z domů je 24 bytů o průměrné velikosti 80 m². Domy jsou výjimečné svou solární fasádou, která umožňuje dále snížit roční spotřebu tepla na vytápění na polovinu oproti "normálním" pasivním domům - na 7,3 kWh na metr čtvereční - dosaženo v domě č. 1, který má výhodnější orientaci vůči Slunci (druhý dům má hodnoty jen nepatrně horší). Jde údajně o nejnižší dosažené hodnoty v Rakousku.
Michael Palfi z firmy gap-solar vysvětluje, čím této nízké spotřeby dosáhli: "Domy mají solární obálku, okna vyhovující standardům pasivního domu, v každém z bytů je řízené větrání s rekuperací tepla." Na rozdíl od většiny realizací zde má každá místnost své malé větrací zařízení, což umožňuje lepší regulaci.
Stěny byly na míru a velmi přesně zhotoveny z dřevěných panelů už v továrně, na místě se jen smontovaly dohromady. "Naším cílem je pásová výroba domů podobně, jako se dnes vyrábějí auta. Okna i větrání už budou v jednotlivých panelech zabudované v továrně, na místě se vše jen smontuje," říká nadšeně pan Pálfi. Našinec si ovšem vzpomene na paneláky a poněkud se ošije. Pravda ale je, že v továrně se dá vše vyrobit na milimetr přesně, což přímo na stavbě přece jen často nejde - a u pasivních domů je kvalita provedení opravdu velmi důležitá. Cena bytu v pasivním domě činila 1500 €/m², tedy asi 120 000 € na bytovou jednotku.
Základem zdejšího řešení je speciální fasáda s voštinami z celulózy, svrchu krytá sklem. Nízké zimní slunce pronikne dovnitř do voštin. Tím se vytvoří teplá zóna - na jižní straně se voštiny dokáží ohřát až na 80 °C. Voštiny zde působí jako akumulátor tepla s určitými tlumicími efekty - nejvyšších teplot se v nich totiž dosahuje až večer. V noci pak pomalu vychládají, ale už s prvními ranními paprsky se opět zahřívají. Využívá se zde faktu, že dny, kdy je opravdu silný mráz, jsou vesměs slunečné, zatímco v době zamračeného počasí zas taková zima nebývá. Na jižní straně má fasáda U = 0,04 W.m^-2.K^-1. Na severní straně funguje difúzní světlo, které ohřeje fasádu při -10 °C na +10 °C (a tedy U = 0,1 W.m^-2.K^-1) - to je pořád o hodně lepší než jak by fungovala běžná fasáda. Tepelná izolace pomocí voštin má mnohem lepší vlastnosti než např. polystyrén. V létě se byty nepřehřívají, protože slunce se do komůrek nedostane. Pan Palfi ujišťuje, že fasádní sklo je velmi odolné, např. zatoulaný míč ji prý rozhodně nepoškodí. Zbylé nepatrné množství tepla se dodává buď dálkovým vytápěním (pomocí něj se i ohřívá užitková voda), nebo se přitápí malinko elektřinou.
Firma gap-solar už touto technologií postavila přes 30 rodinných domů a 20 bytových domů v Rakousku, v Německu i ve Švýcarsku. Celková plocha fasád na těchto domech dosahuje úctyhodné plochy 30 000 m². Investiční náklady v těchto domech se zvýšily jen o 5 %. Důležité je podle Palfiho pečlivé plánování a dobré projekty, tím se dá hodně ušetřit. "Největší potenciál pro nás představují kanceláře, říká pan Palfi. Např. banky totiž tak jako tak používají skleněnou fasádu, jejichž cena se od těch z gap-solaru nijak významně neliší.
A jaký je o bydlení v pasivních domech zájem? "Obrovský," říká Michael Palfi. "o celé ekosídliště je velký zájem, každé družstvo má čekací list, čekací doba činí asi rok."


Pokusná školka
Unikátní je i zdejší školka, jejíž solární technika je od Karla Länglachera a dalších specialistů Solution Solar Technik. Školka pro celkem 240 dětí je součástí výzkumného projektu. Na jaře 2005 se dokončovala tak, aby od září mohla pro děti využít dvou identických částí. V již dokončené půlce školky bylo instalováno 30 m² solárních termických kolektorů a 100 m² vzduchových kolektorů, přičemž ohřátý vzduch se transportuje do štěrkového zásobníku tepla o 80 m³.
Ve druhé polovině bylo plánováno 130 m² solárních kapalinových kolektorů a velký zásobník na vodu s 16 000 l. Bude se porovnávat, který způsob využití energie Slunce (na přípravu TUV i přitápění) je lepší a účinnější - jde tedy o srovnávací výzkumný projekt, který platí magistrát města. Kromě toho je na školce umístěno 100 m² fotovoltaických panelů o celkovém výkonu 10 kW_p - vyrobenou elektřinu si zatím spotřebovává sama školka, protože v Rakousku situace s fotovoltaikou údajně není moc dobrá. (Na jaře 2004 měli v solarCity co činit s limitovanou kvótou 12 MWh, která se vyprodávala za 65 centů/kWh - tato kvóta ale byla rozebrána za tři týdny. Ti, co se do ní nevešli, by už dostávali řádově nižší výkupní ceny. Čekají proto na zákon, který by možnosti prodeje této elektřiny zlepšil.)
Jinak jde vlastně o kombinaci školky s jeslemi. Zajímavé je i to, že školka uplatňuje speciální Montessori pedagogiku, akcentující při práci s dětmi mj. vhodné začlenění pracovních aktivit.

Jana Plamínková jplaminkova@volny.cz