Farma o čtyřech hektarech je očima obilnáře či pastvináře jen taková pidi. Vše je ale jinak, je-li všechna půda zadána kouzlům s bylinkami a vínem. Právě takové rodinné hospodářství Jarmily a Josefa Abrlových z Pavlova na Břeclavsku se navíc mezi zasvěcenými již dlouho zviditelňuje tím, že užívá ekologických postupů a může své produkty nabízet pod ochrannou známkou BIO, která vlastně přináší další kvalitu.
Ne, nejde o ochranářské řečičky. Krom hodnoty dle obvyklých měřítek, která ekofarmě nikdo neodpustí, tu je přidána i kvalita péče o půdu, krajinu i naše zdraví. O tom u Abrlů svědčí nejen certifikáty dokládající výrobkům splnění evropských standardů v tomto oboru, ale i třeba biovíno, které na uznávané soutěži u rakouských sousedů získalo cenu, o níž se i většině vyhlášených moravských vinařů jen zdá ...
“No taťka zazářil až se bojím, aby s náma ještě mluvil,” směje se farmářka, k níž si mnozí jezdí nejen pro sáčky s bylinkami a kořením, ale i pro nezdolný optimismus. Ať už ji zastihnete při vylamování zálistků révy, při sklizni v poli kvetoucí šalvěje, bazalky, saturejky či estragonu nebo v prachu a hřmotu sušárny u sklízecího “mamuta” vlastní výroby, vždy věty skončí vtípkem nebo úsměvem. Dokonce i u debat o problémech tohoto náročnějšího podnikání. Pointa se obvykle nese stylem “ přece se nenecháme otrávit.” Možná i proto je Jarmila i členkou řídící Rady Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk Ten sdružuje na 500 biorolníků, jejichž produkci od zeleniny po maso lze. získat na zhruba stejném počtu prodejních míst.
Abrlovi dodávají bylinky i velkoobchodům a tak jejich zelené sáčky s logem BIO potkáte ve spoustě prodejen zdravé výživy i v některých hypermarketech. Víno si ale většinou při prodeji radši hlídají sami. A je to samozřejmě doména Josefova.
“Náš úspěch stojí a padá s volbou odrůd odolných vůči houbám, plísním a hnilobám, takových, které mají “talent” na tvorbu cukrů,” říká Josef Abrle. A dodá, že na jejich vinohradech o rozloze hektaru se zatím osvědčují odrůdy Pálava, Muškát moravský a Cabernet Moravia.
Právě Pálava, ročník 2000, jehož hrozny dosáhly cukernatosti 26 o NM (vysvětli zkratku!!!), excelovalo zjara na prestižní soutěži vinařských profesionálů v rakouském Poysdorfu. Na této výstavě vín se, samozřejmě anonymně, hodnotilo 600 – 800 vzorků. Stejné množství došlých prý ale komise ještě před soutěží vyřadí. Z ČR jich bylo ve 14 vinařských kategoriích hodnoceno 35. Hlavní cenou v každé tu nejsou medaile, ale Bacchusův pohár.
“Že tenhle ročník Pálavy na nějakou medaili má, jsem věděl,” líčí Josef okamžik svého dotyku s vinařským nebem. “Když mi ale doma řekli: sedni si!, došly výsledky, a pak, že Pálava trhla pohár, nemoh´ jsem skoro uvěřit. Vzorek dostal ještě bronzovou someliérskou pečeť a další ocenění. To zahřeje u srdíčka. Věřím, že tohle vínečko, schopné získávat na kvalitě zráním v lahvích ještě 3 – 6 let, potěší pěknou spoustu lidí včetně fajnšmekrů.”
Za druhý vzorek - červený Cabernet Moravia, ročník 2000 - získal pavlovský vinař ještě stříbrnou medaili.
Pro srovnání: vyprodukuje-li Josef ze svých vinicích 55 – 60 hektolitrů “božského moku”, pak vinař konvenční získá i dvakrát tolik. Díky průmyslovým hnojivům, postřikům i výnosnějším (ale méně cukernatým) odrůdám. Není bez zajímavosti, že vinařský měsíčník si úspěchu pavlovského biovína, které tak “chutilo” Bacchusovi, jaksi nepovšiml. Inu, i s tím, že ekologický vinař je nejednou brán jako nevítaná konkurence, se Abrlovi setkávají docela často. Přesto věří, že právě zaměření na BIO má ve spojené Evropě větší šanci.
Jejich koření i vínko si sice můžete odnést i z malého obchůdku přímo v domě, avšak doporučit lze i jiné setkání s jejich nabídkou chutí a vůní. Například na Biojarmarku ekofarem, který se letos již podeváté koná v Praze na Barrandově (20.-21. září 2002).

Co je biovíno?
Mluvou úřední – víno z hroznů vypěstovaných, zpracovaných a expedovaných podle Zákona č. 242/ 2000 Sb. o ekologickém zemědělství, který doplňuje Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 53/ 2001 Sb. Nad dodržováním těchto norem navíc (kromě kontrol OHS a ČZPI obvyklých i u konvenčních vinařů) bdí komisaři společnosti KEZ (Kontrola ekologického zemědělství). Teprve na podkladě jejích kladných zjištění může vinař označovat víno ochranou známkou pro bioprodukt – tzv. zelenou zebrou a nabízet je tedy jako “biovíno”.
Technologicky vzato – ekologický vinař ve vinohradu nepoužívá průmyslová hnojiva, herbicidy, insekticidy, hrozny zpracovává zásadně bez použití enzymů, šlechtěných kvasinek a jiných podpůrných látek, přívlastkové biovíno nedoslazuje žádným cukrem. Omezení je mnoho, stejně tak ale i postupů jak se k žádoucí kvalitě požehnaného moku dostat i bez reziduí po chemii či bez rizik po modifikovaných organismech.
Půdu lze obohacovat přírodními solemi a horninovou moučkou, na škůdce pěstitel nasazuje dravé roztoče, slunéčka, škvory, osičky a lunčíky, na plísně a houby smí použít měďnaté přípravky, ale jen do tří kil na hektar ročně, smí pracovat i se sirnatými přípravky, ale jen tak, aby neohrozil dravé roztoče. Stabilizovat i dezinfikovat sířením při zpracování hroznů, kvašení i zrání vinař předpsaným způsobem smí. Proti hnilobě hroznů však může nasadit – spíše než nepříliš účinný bakteriální přípravek - jen svou víru v suchý a slunný čas vinobraní. Celý proces zrodu vína je tak sice zdlouhavější, pracnější i rizikovější, ale je vlastně přirozeným postupem používaným po generace.