Keramická nádoba plná zbrusu nových desetikorun - to je materiální podoba ocenění pro ekozemědělce roku. Poslední květnovou sobotu získají tuto trofej, pojmenovanou podle nestora českého ekologického zemědělství ing. Richarda Bartáka Marcela a Vlastimil Kamírovi, hospodařící na farmě Borová nedaleko Chvalšin, v chráněné krajinné oblasti Blanský les na svazích "jihočeského Everestu" - hory Kleť.
Ekologický charakter podle všech regulí kontrolovaného ekologického zemědělství má v areálu farmy obhospodařování 240 hektarů luk a pastvin a na nich pak chov skotu - od odchovu telat, po chov stovky dojnic bez tržní produkce mléka. Logickou koncovkou by ba pak měla být i produkce masa s nálepkou "Bio", zaručující jeho ekologický původ. Problémem však jsou možnosti - spíš nemožnost - vlastní porážky nebo odděleného zpracování produkce z ekologické farmy běžných na jatkách, nebo alespoň ve vyhrazených termínech a s garancí důsledného oddělení zpracování a produktů od běžného sortimentu. To vše je pochopitelně dražší, než běžný provoz, a tak i ekologicky vyprodukované maso ze zvířat z certifikovaného chovu většinou končí mezi běžnou nabídkou… To je ale problém drtivé většiny našich ekologických farem.

Nelehké začátky
Než se takový chov stal realitou, musel farmář projít nelehkými podnikatelskými začátky, i když zpočátku ho k tomu dovedla nechuť "jít na vojnu", jako zemědělec totiž nemusel. Pronajal si pozemek a areál bývalého střediska statku Kájov, tři roky vše uklízel a pak takto zhodnocený pozemek (a také za patřičně "zhodnocenou" cenu) koupil. Měl za sebou střední zemědělskou školu v Humpolci,kde poznal principy ekologického hospodaření a také vysokou školu v Českých Budějovicích. "Původní stádo dojnic - to byla zoologická zahrada, naž jsem chov patřičně sjednotil. Nejsem ale ortodoxní ekolog, ale vyznavač trvale udržitelného rozvoje", říká a dodává, že "chov krav bez tržní produkce mléka" na ekologických principech praktikoval už v době, kdy se to tak ještě nejmenovalo a přechod k regulérnímu ekologickému hospodaření pro něj znamenal především zvládnout administrativu s tím spojenou. Ta je však nezbytností pro získání dotací, a dotace chápe nejen jako peníze pro farmu, ale i pro region, v němž hospodaří: "Třetinu peněz získávám hospodařením, dvě třetiny úřadováním… Kdybychom nevyužívali možností získat dotace, ochuzovali bychom vlastní region!" A co říká těm, kteří zemědělcům dotace vyčítají a závidí? Ať zkusí sami hospodařit a poznají...
A co při hospodaření vadí nejvíce? Změny regulí, farmář by potřeboval stabilní prostředí a alespoň pětiletou jistotu.

Koně se do "eko" regulí nevejdou
Chov sedmi vlastních koní a dočasné "ubytování" koní hostů farmy je druhým pilířem ekonomiky a životaschopnosti farmy. Pokud by i chov koní měl být podřízen regulím ekologického zemědělství, znamenalo by to ekonomický propad. Nelze totiž chovat společně zvířata v ekologickém a běžném režimu. Koně návštěvníků jsou zvyklí na jiné (neekologické) krmivo a tak by nebylo možné ani provozovat aktivity spojené s výcvikem a ustájením "neekologických" koní návštěvníků farmy. Ubylo by návštěvníků a zmizel by jeden ze zdrojů příjmu. Několikrát ročně se na farmě konají soutěže a setkání přátel koní ve westernovém stylu. Kromě soutěží zde hraje country hudba a vždy je připraven i program pro děti
Pro hosty je na farmě k dispozici skromné ubytování se šesti lůžky, pro jejich koně 8 boxů, pro všechny pak krytá kruhová jízdárna o průměru 14 m a otevřená písková jízdárna 30 x 60 m.
Neslučitelnost obou systémů hospodaření - ekologického a konvenčního - je i v takových "detailech", jakými jsou ekologický a neekologický koňský hnůj nebo možnost - tedy nemožnost - vycestovat s vlastními ekologicky chovanými koňmi mimo areál farmy do neekologického prostředí… To jsou paradoxy, pravil by klasik… Farmář vidí celou problematiku realisticky a je přesvědčen, že v sousedním Rakousku nebo Německu podobné situace tolerují, nebo že by neměli tak superpřísné regule?
Jednou z možných aktivit, kterou chce farma nabízet, je být zastávkou na hipostezce, vedoucí od farmy k farmě. Stezka by měla mít podobu v terénu vyznačené trasy, zatím však vše naráží na schvalování, i když je celý projekt podpořen grantem Jihočeského kraje. Spolupracuje na tom i s Klubem českých turistů. Paradoxy jsou ale všudypřítomné: soukromník si prakticky může v krajině v sedle koně vyjet po cestách a stezkách kudy ho oči povedou, v okamžiku vyznačení doporučené trasy po stejných cestách a stezkách nastávají problémy s razítky, odpovědností, údržbou… Přesto farmář věří, že se vše podaří za dva tři roky zvládnout, včetně zmapování a vyznačení trasy a že se farma Borová stane jednou z možných zastávek na odbočce z hipotrasy.
Koně jsou farmářovým zřejmým koníčkem, třebaže jsou v současnosti tím méně výnosným "odvětvím" v ekonomice farmy. Chov skotu tak musí tohoto "koníčka" dofinancovat. Ale může se stát, že se misky vah jednou převáží. Na farmě Borová našel působiště i Jan Bláha s teplokrevníkem Gastonem, s nímž praktikuje nový systém komunikace, tzv. program Pata Parelliho. Oba - Honza i Gaston - dostali příležitost dvouletého studia v USA, kde poznali autora programu, Pata Parelliho dokonce osobně.
Nyní tento program přirozené komunikace člověka s ušlechtilým zvířetem předvádí a praktikuje právě na farmě Borová.

Porozumět potřebám krajiny, zvířat i lidí
Vlastimil Kamír je nejen vlastníkem ekofarmy a farmářem, ale i starostou obce Chvalšiny s více než tisícovkou obyvatel. "Peníze za funkci starosty zabezpečí mou rodinu - a tak mohu i farmařit a dotace mi umožní zaměstnat několik lidí." Pan Kemír vidí tedy problematiku potřeb krajiny i lidí v ní žijících i díky pozici starosty zcela reálně. Setrvání lidí v krajině je podmíněno možnostmi pro jejich ekonomické aktivity. Právě ty by ale jen stěží mohl zajistit přísně ekologický charakter celé farmy podle všech psaných regulí tohoto způsobu hospodaření, pokud by mělo být vše na farmě - včetně chovu koní - podřízeno regulím ekologického zemědělství.
Na druhé straně však ctí jihočeskou krajinu a snaží se v mezích možností jí na katastru obce i vlastní farmy pomoci. Nejen tím, že nové stavby na farmě ladí s tradicí a s krajinou, ale i tím, že krajině vrací prvky, které člověk v minulých desetiletích zanedbal nebo přímo zničil. Územím farmy protéká revitalizovaný potůček a farmář se stará o pravidelnou údržbu a vysečení jeho svahů. S vodou souvisí i vybudování malého rybníčku, i když to se bez diskusí zda je či není možné krajinu takto obohatit neobešlo. Některé práce "pro krajinu" objednává CHKO Blanský les.

Slavný den
Do historie farmy bude nadcházející sobota 28. května zapsána jako slavný den, kdy budou proneseny projevy, předána odměna, vyslovena blahopřání a hosté budou pozváni k prohlídce farmy. V průběhu dne budou moci návštěvníci shlédnout nebo absolvovat některé jezdecké soutěže i westernové závody, Honza Bláha představí svého Gastona (a Gaston svého Honzu), skupina šermířů bude šermovat, ovčáci se svými psy předvedou práci se stádem ovcí, večer vypukne country bál. Večer se hosté rozjedou a na farma opět poběží všední dny.
Možná, že ocenění a jeho publicita přilákají na farmu několik hostů, někteří se možná budou i častěji vracet, kdož ví. Slavnostní nálada možná na den odsune problémy běžného provozu ekofarmy do pozadí, ale je dobré vědět, že hrnec plný "zlaťáků" - tedy "jen" českých desetikorun - je vlastně jen symbolickou odměnou. Alespoň prý budou mít děti drobné na autobus, když pojedou do školy.