Ekofarma v Deblíně vsadila na kogeneraci:
TEPLO ZADARMO A STOVKA DENNĚ POD POLŠTÁŘEM
(článek z časopisu Bioměsíčník 12/1999)

Když se na počátku devadesátých let začínalo v Čechách hovořit o kogeneračních jednotkách, mohly nezasvěcenému posluchači připadat jako science fiction, ale není na nich nic fantaskního ani vymyšleného. Je to skutečně způsob, jak s maximálním efektem využít energii (zemního plynu, ale třeba i biomasy, bioplynu, benzínu, či nafty). Efektivitou provozu jim mohou konkurovat jen vodní, větrné a sluneční elektrárny (u nichž jsou však vysoké náklady na vybudování). Kogenerační jednotky šetří přírodu i kapsu provozovatele, o tom jsem se stoprocentně přesvědčil u otce a syna Štěrbových, ekologicky hospodařících v jihomoravském Deblíně.
"S plynem jsme koketovali už před sedmi, osmi roky. Tehdy jsme chtěli vyrábět a využívat bioplyn. Jenže jsme narazili na neskutečnou byrokratickou hráz. Přestože jsme chtěli použít praxí osvědčené rakouské zařízení, museli bychom v Čechách absolvovat martyrium schvalovacích řízení, jako kdybychom chtěli stavět chemičku a Temelín dohromady. Od uskutečnění myšlenky jsme proto ustoupili, ale nezapomněli na ni," říká Jan Štěrba, jehož příznivci biopotravin hlavně znají díky skvělým bramborám.
Ale protože chová i pár krav a v sousedství má další farmu produkující mnohem více mléka, zrodila se myšlenka dotáhnout mléko do podoby bioproduktů, které by byly spotřebitelsky zajímavé. To je zase parketa syna Marka, jehož jistě čtenáři BIO znají z článků zdůrazňujících význam zpracování a prodeje bioproduktů. A tak se zrodila myšlenka na postavení minimlékárny (která už na dvoře u Štěrbů stojí a produkuje první metráky sýrů a tvarohu). S ní však vyvstala potřeba posílit dodávku energie. Minimlékárnu, byť je mini, nelze provozovat na běžnou domovní elektrickou přípojku. Štěrbovi se proto obrátili na jihomoravské energetiky...
"... a nevycházeli jsme z úžasu. Přestože bychom za elektrickou energii platili o desítky tisíc korun více než dosud, energetici po nás požadovali podíl na vybudování nového transformátoru a přívodního vedení (to je v Deblíně skutečně nevyhovující) ve výši přes sto tisíc korun. To bylo pro nás nepřijatelné, a tak jsme se začali poohlížet po jiném řešení, až jsme objevili kogenerační jednotky," říká Marek Štěrba.
Pro nezasvěcené je třeba princip kogenerační jednotky objasnit. V podstatě se jedná o klasický automobilový pístový spalovací motor (jaký máte například pod kapotou svého Favorita - může však být i mnohem silnější), který roztáčí elektrický generátor. V elektrárnách pohání generátor turbína, kterou roztáčí pára vyrobená spalováním uhlí nebo štěpením jader uranu. Nejmodernější paroplynové a atomové elektrárny přemění na elektrickou energii třetinu dodané energie, v případě tepelných elektráren je účinnost ještě výrazně nižší. Většina spotřebované energie "vyletí komínem" nebo skončí bez užitku v chladicích věžích. Výjimkou je pár elektráren, sloužících zároveň jako teplárny - o nich se dá hovořit také jako o kogeneračních. Energetická jednotka, která stojí ve sklepě Štěrbovic domu (a ve sklepích desítek dalších domů v ČR) má mnohem skromnější rozměry, efektivnost však obrovskou. Zatímco z elektrárny teplo utíká, tady se využívá k ohřevu vody v akumulačních nádržích napojených na běžný systém vytápění rodinného domu, případně na výrobní prostory (nemusí jít jen o mlékárnu, ale třeba o sušárnu ovoce, řeziva). Vyrobenou elektrickou energii je možné spotřebovat (strojírenský provoz, pila, mlýn - možností je bezpočet) nebo dodat do sítě, což je právě případ Štěrbových. Účinnost takové kogenerační jednotky je osmdesátiprocentní (dvojnásobná proti nejúčinnějším atomových a paroplynovým elektrárnám a zhruba sedminásobná proti tepelným elektrárnám!!!), čímž se dostáváme k tvrzení z titulku.

Rozhodli jste se pro kogenerační jednotku. Nač takové rozhodnutí přijde?
"Samotná jednotka s motorem Favorit o výkonu 25 kW a generátorem přijde na více než 400 000 korun (včetně DPH), připočíst je třeba stavební úpravy, rozvody vody a tepla - v našem případě asi 100 000 korun, protože jsme si mnohé udělali sami. Je to sice hodně peněz, ale pomohl nám příspěvek Nadace Partnerství, která podporuje program Úspory energie a snižování emisí CO₂," prozrazuje Marek Štěrba.

Jak rychle se taková investice vrátí?
"Relativně velmi. Kogenerační jednotku provozujeme šest hodin denně v energetických špičkách, kdy dodáváme energii do sítě podle smlouvy s energetiky (stát je dnes povinen vykoupit nabídnutou energii z malých elektráren). Tyto dodávky zaplatí náklady na zemní plyn a ještě nám více než 100 korun denně zbude. Teplo máme navíc a vlastně zdarma. Za současných cen zemního plynu a elektrické energie by se měla kogenerační jednotka zaplatit asi za šest let. Záleží na tom, jak se budou vyvíjet ceny a poměr mezi nimi."
Kogenerační jednotka na sebe tedy začíná vydělávat od prvního spuštění. Nejde však jen o peníze, i když mnohdy o ně jde až v první řadě, jak praví český finanční klasik.

Informace o dalších projektech OZE, resp. energetických alternativách uplatněných na českých ekofarmách, lze získat v redakci časopisu Bioměsíčník, příp. v článcích tohoto časopisu obsažených na CD-ROM, které distribuuje vydavatel časopisu: vh press Jungmannova 1403 500 02 Hradec Králové tel./fax 495 538 969 bio.noviny@tiscali.cz www.volny.cz/milan42/bio.htm

Kogenerační jednotka je maximálně ekologická - žádné nadměrné imise, žádné ohřívání mikroklimatu vypouštěným teplem. Nad jejím využitím by se možná měli zamyslet i další ekologičtí zemědělci, kteří chtějí ekologicky nejen pěstovat plodiny a chovat dobytek, ale skutečně ekologicky žít a hospodařit.
Jestliže před rokem Štěrbovi přemýšleli, jak co nejlevněji získat potřebnou energii pro provoz minimlékárny, tak nyní přemýšlejí, jak v měsících mimo topnou sezónu využijí přebytek energie (v hlavách už se jim líhne sušárna - zda ovoce nebo bylin, to se ukáže).

Miloslav Vohralík
bio.noviny@tiscali.cz